filmy.pw

Stručný popis:    IMDb skóre: 61
Filmové válečné příběhy měly odjakživa tendenci přizpůsobovat se šablonám snadno zapamatovatelných audiovizuálních zkratek a emblémů. Holocaust bude už navždy spojen s na kost vyhublými tvářemi, jež vykukují zpoza plotu z ostnatého drátu; vietnamský konflikt zas nikdo neoddělí od záběrů otevřených helikoptér a jejich siluet rýsujících se proti zapadajícímu slunci v rytmu kytarových riffů Jimiho Hendrixe. I současné války na Středním východě už stačily získat vlastní kanonizovanou symboliku. Žádný se neobejde bez sebevražedných útočníků a min nastražených podél prašných cest, bez kontrastu mezi komplikovanou výstrojí vojáků v uniformách a splývavými liniemi dlouhých košil domorodců, bez záběrů válečných zajatců s černými kápěmi na hlavách, které jsou navíc vesměs snímány roztřesenou ruční kamerou, aby co nejvíce připomínaly soukromá videa pořízená pomocí digitálních fotoaparátů a posléze masově zveřejňovaná na YouTube... Kouzlo teprve druhého snímku, jímž se Jerzy Skolimowski vrátil po sedmnáctileté tvůrčí pauze k filmové režii, spočívá především v tom, že se podobným výrazovým konvencím ostentativně vyhýbá. Příběh afghánského bojovníka, který je shodou náhod vytržen ze svého rodiště a přenesen do prostředí, jež je pro něj hned několikanásobně cizí (svobodu vystřídá vojenské vězení a rozpálenou poušť sněhem zapadané lesy kdesi na severu Evropy), je v Zabíjení vyprávěn v podstatě bez dialogů a snímán v opulentních leteckých záběrech nedotčené krajiny, kterou pološílený Mohammed (ve vypjatě fyzickém podání Vincenta Galla) prchá před svými pronásledovateli. Využití kontrastu mezi vznešenou lhostejností přírody a křehkostí lidského jednání není v rámci válečných dramat ničím novým - s úspěchem se o ně pokusil třeba Terrence Malick v Tenké červené linii (The Thin Red Line, 1998). Na rozdíl od filozofické kontemplace o povaze života a smrti, zaobalené do krásných obrazů, však Skolimowského snímek nabízí daleko bezohlednější, naléhavější a také přesvědčivější podobu filmového zážitku - nikoli moralizující reflexi, ale brutálně přímočarou demonstraci toho, že násilí se rodí z nerozpletitelné a nelogické změti pohybů a výkřiků, jež jsou výsledkem strachu a instinktivní touhy přežít. - Jan Kolář

Pokud Vám nefunguje nová zašifrovaná varianta prehrávače, zkuste starou nešifrovanou verzi kliknutím zde. Nešifrovaná varianta nebude fungovat v Google Chrome.